Zázračné účinky hypoxie na zdraví, formování postavy a sportovní výkonnost
Hypoxie, neboli pobyt v prostředí se sníženým obsahem kyslíku ve vzduchu, je nedílnou součástí přípravy mnoha sportovců. Pobyt ve vysoké nadmořské výšce je zárukou zlepšení krevních parametrů krve a její schopnosti transportovat kyslík a tudíž účinnou metodou zvyšování sportovní výkonnosti. Ale zdaleka nejen to. V hypoxickém prostředí dochází i k mnohem výraznějšímu spalování kalorií než na úrovni hladiny moře a tudíž k efektivnímu útoku na naše zásoby podkožního tuku. A nezanedbatelný je i efekt zdravotní a to nejen kvůli čistotě vzduchu, ale právě kvůli hypoxii. Dokonce do té míry, že řada špičkových zdravotnických zařízení používá metodu hypoxie jako velmi účinnou podpůrnou léčbu řady civilizačních nemocí, jako je astma, alergie, cukrovka apod.
Abychom více pochopili účinky hypoxie na náš organismus, je potřeba seznámit se s trochou teorie.
Co se děje v těle člověka při pobytu ve vyšší nadmořské výšce nebo při použití hypoxických systémů, simulujicích vyšší nadmořskou výšku?
Pokud je lidské tělo vystaveno hypoxii (objem kyslíku ve vdechovaném vzduchu je redukován prostředím), zápasí s produkcí vyžadovaného množství energie s méně dostupným kyslíkem. Tento zápas spouští řadu aktuálních reakcí lidského organismu a po určité době vyvolává trvalejší adaptační změny.
Okamžitou reakcí je zrychlení vegetativních funkcí, např. plicní hyperventilace, zvýšení tepové frekvence, zvýšení minutového srdečního objemu, mobilizace krve ze zásobáren.
Déle trvající hypoxie pak vyvolává celou řadu adaptačních procesů. Dochází ke stimulaci vylučování hormonu erytropoetin (EPO), zvýšené tvorbě hemoglobinu a červených krvinek, změnám buněčných funkcí a metabolismu. Lze tak dosáhnout velmi výrazného zvýšení transportní kapacity krve pro kyslík.
Tyto adaptační změny přetrvávají i po skončení hypoxické stimulace (pokud byla aplikována dostatečnou dobu) a po návratu do běžného prostředí. Trvá několik týdnů, než se hodnoty všech veličin vrátí na úroveň před hypoxickou stimulací.
Stejných adaptačních změn v organismu, ke kterým dochází při dlouhodobém pobytu ve vyšší nadmořské výšce, však lze dosáhnout i střídáním hypoxie s pobytem v běžné nadmořské výšce. Čas strávený ve stavu hypoxie je sice kratší, ale kompenzuje ho možnost využít vyšší nadmořskou výšku a tím i vyšší stimulaci adaptačních systémů.
Hypoxii lze tudíž aplikovat nejen pobytem ve vysokohorském prostředí, ale také za pomocí systémů, které prostředí se sníženým obsahem kyslíku ve vzduchu dokáží simulovat (hypoxické stany, ložnice, hypoxické tréninkové systémy). A co více, má to i své nezanedbatelné výhody.
V simulovaném prostředí lze totiž dosáhnout stejných adaptačních změn, (především zvýšení transportní kapacity krve) vedoucích k výraznému zvýšení výkonnosti bez nutnosti omezení tréninku a snížení jeho intenzity. V neposlední řadě jsou potlačeny i negativní jevy, spojené s reaklimatizací (návratem z hypoxického prostředí do běžné nadmořské výšky).
U simulované metody sice také dochází k určitému zpomalení regeneračních procesů v důsledku noční hypoxie a s tím spojených reakcí organismu (vyší TF, zrychlené dýchání atd.), tomu se ale dá účinně předcházet postupným zvyšováním simulované nadmořské výšky.
Na rozdíl od dlouhodobého pobytu ve vyšší nadmořské výšce jsou při využití hypoxických stanů negativní efekty působící na organismus mnohem menší. Navíc odpadá nutnost počáteční aklimatizace a omezení tréninkového zatížení a tak i profesionální sportovci, v jejichž časových, rodinných a finančních možnostech je dlouhodobý a opakovaný pobyt v horách realizovatelný, dávají v přípravě metodě „slep high, train low“ (spi nahoře, trénuj dole) přednost. V horách (ve vysoké nadmořské výšce) pouze nocují a na trénink se přesouvají do běžné nadmořské výšky.
Například i běžci na lyžích, kteří normálně trénují a závodí v mírně hypoxickém prostředí (obvykle 1000 – 2000 m n.m), využívají k dosažení výraznějších adaptačních změn
a zvýšení transportní kapacity krve kyslíkové stany a spí ve vyšší simulované nadmořské výšce, nejčastěji 2500 – 2700 m n.m., maximálně v 3500 m n.m.
Neznamená to ovšem, že trénink vykonávaný ve stavu hypoxie není přínosem.
Dochází při něm k řadě specifických změn, které jsou pouhým pobytem v hypoxickém prostředí nedosažitelné, jde však o velmi vysokou zátěž pro organismus a tak je výhodné ji aplikovat pouze 1 – 3x týdně. Podle nejnovějších výzkumů je k dosažení maximálního efektu zvýšení výkonosti za použití hypoxických přístrojů ideální obě tyto metody kombinovat. Tedy 1 – 3 tréninkové jednotky týdně ve stavu hypoxie + spaní v kyslíkovém stanu. Nezbytný je samozřejmě trénink v hypoxickém prostředí pro závodníky, jejichž soutěže budou v takovém prostředí probíhat.
Jak pouhý pobyt v hypoxickém prostředí, ať už přirozeném, nebo simulovaném, tak fyzická aktivita prováděná ve stavu hypoxie, má nezanedbatelný vliv na energetický metabolismus. Spotřeba energie je v tomto prostředí mnohem vyšší, než v běžném prostředí. To, že se na horách hubne rychleji, je celkem všeobecně známo a simulovanou metodou lze dosáhnout úbytku podkožního tuku ještě mnohem efektivněji.
Simulované metody hypoxie mohou samozřejmě využít i horolezci, připravující se na vysokohorský výstup. Zvláště v případě, kdy jsou do vyšší nadmořské výšky, nebo základního tábora přepraveni velmi rychle, například letecky a nemůže proběhnout postupná aklimatizace.
Další významnou hypoxickou metodou je hypoxická terapie, která je, na rozdíl od kyslíkového stanu, nebo tréninkových systémů, určena nejen sportovcům, ale i široké veřejnosti a jejímž nejvýznamnějším pozitivním účinkem je podpora zdraví.
Během hypoxické terapie klesne tepenná kyslíková saturace na úroveň, která není žádnou jinou metodou dosažitelná. To spustí adaptační změny na úrovni mitochondrií
a zvyšuje se produkce mitochondriálních enzymů. Mitochondrie se stávají více výkonné ve využití kyslíku pro výrobu energie (efektivnější využití O2) a po přerušení (přechodu na běžné dýchání) dochází ke schopnosti produkovat více energie a síly zvýšeným využitím kyslíku v lidském organismu a ke zvýšení enzymatické antioxidační obrany.
Všechny tyto pozitivní vlivy jsou podloženy mnoha testy a studiemi a především v Evropě se s nemalým úspěchem používají v mnohých renomovaných zdravotnických zařízeních jako podporu při léčbě především civilizačních nemocí.
Kromě těchto základních systémových změn dochází při využití hypoxie k dalším fyziologickám účinkům – poklesu průměrné srdeční frekvence a krevního tlaku, zvýšení produkce a uvolnění lidskkého růstového hormonu, podpoře metabolismu tuků, snížení oxidativního stresu z volných radikálů, snížení cholesterolu a vzestupu tvorby DHEA (hormon mládí) a mnohým dalším.
S lehkou nadsázkou se dá tedy říci, že jsou účinky hypoxie na lidský organismus doslova zázračné.